Byla jsem dnes s pětiletým synem vyndat nosní mandli na jedné soukromé klinice (doporučili známí). Anestezioložka mu dala do ruky prázdný balonek (jestli to chápu dobře, tak z něj děti dostávají dýchnout, aby usnuly), pak řekla, že je velký, že se mu to dá do žíly. To, že se malej bojí, bylo vidět už při vstupu, ještě než vešel, začal zase odcházet a musela jsem ho přinést (po jeho zkušenostech s pícháním uší mi to u něj přijde pochopitelné), o jeho strachu z doktorů jsem se zmínila. Dostal kanylu, to ještě jakž takž držel, pak ho chtěli položit, to už se bránil. Má dost sílu. Snažila jsem se jim říct, že to malej potřebuje vysvětlit, ale buď mě v tom rykotu neslyšeli nebo to ignorovali (oproti časovému plánu objednání byl skluz 40 minut). Sestra mu dala do kanyly "třicet" něčeho, doktorka mu zkusila nasadit masku, dítě šílelo, pak přidali na "osmdesát", do toho přišla pomoct další sestra, dítě sebou mlátilo tak, že mu kanyla vypadla a museli mu ji znova zavést na druhé ruce - celou tu dobu jsme ho drželi, dítě se zmítalo, ještě se přidal doktor a držel nohy. Anestezioložka mezitím zjišťovala, jestli je to u něj normální, že to prý ještě neměli. Nakonec tedy usnul a já jsem šla ven. Teď je mi ho líto a vyčítám si, že jsem to nepředvídala nebo nějak nezasáhla, i když na to, aby se uspávání dítěte nezvrhlo v pranici, by snad měli dohlédnout zdravotníci.. Co si o tom myslíte?