myslím si o tom to, že zdravotníci těžko ovlivní všechno, nicméně několika chyb se dopustili.

Pokud se dítě chovalo tak, jak se chovalo, oni moc možností neměli, strach z doktorů jste ale měli ve spolupráci řešit o něco dříve (nezlob se, nepoučuju, nementoruju, naopak, sama to řeším horem dolem, jen pohled, syn má šílený strach ze zubařů a je to VELMI PODOBNÉ, takže sama dohledávám inspiraci).

chyby hlavně vidím v tom, že nedopřáli moment zklidnění, nevysvětlili ani tobě, ani synovi, co a proč se děje, anestezioložka měla být upozorněná, že se bojí, holt adrenalin dělá své, ale taky se nedivit atd.

Sama si vyčítám krizové trhání zubu, co nechalo stopy dodnes. A tobě i synkovi přeju, aby na to raději zapomněl.