Moc díky, budu doufat, že se to taky srovná.

Ono to dřív bylo tak snadné. Narozeniny spolu. Svátky - větší dárek pro toho, co svátek měl a ptákovinu pro druhého a naopak. Mikuláš, Vysvědčení mají FAKT STEJNÁ - CO SE POČTU DVOJEK TÝČE.

To, že jednomu to hezky maluje - to je koníček a baví, druhý je lepší v Judu, tam neodměňujeme. Vánoce spolu - tam - u dětí vždycky řešíme velikost dárku a účel - 1 velký, 2-3 malé rozměrově a snažíme se i o podobnost v ceně, pak pár takových nanic, jakože mikiny.

Prostě žádné mimořádné výkony, ani nutnost mimořádných slibů. Jsou dvojčata rostou vlastně skoro stejně, takže kola kupujeme, jsou-li potřeba, většinou na jaře, kdy se nic neděje, to je sportovní potřeba, ač spousta dětí touží a nejde to tak snadno.

Lyže - alá bazar na zimu a vyměňujeme, pro mnoho lidí luxus, vzhledem k tomu, že celá rodina je z hor, něco jako malá nutnost, ale důvod, proč je dostat se najde (osobně mám pocit, že by přežili bez kol a lyží, ale na krku playstation a za zadkem počítač), takže sportovní potřeby moc jako dárek nevnímáme, ač sami s manželem jsme si kola koupili k výročí a radost z nich máme už třetí rok )

Asi fakt vychováváme zpovykanost samu, ale zase toho tolik nemají v běžných hračkách - počítač mají oba - repase z naší práce, to je moc nezajímá, co to stojí, při jednom byly bitky nesnesitelné, mobil taky - jiné koníčky a jiné časy, kdy končí a jiná místa jejich pohybování se - kola a lyže, tím neobhajuju nic, sami se domníváme, že mají - syčáci - toho docela dost, zvlášť oproti nám jako dětem.



A tak mne dneska naštval, že mu příště nechám tu pusu snad shnít... což neudělám a slíbím ... nevím co a zase se to bude opakovat.

Upřímně? Docela nás to šokovalo. Mne i manžela. Dokonce i babí a dědu a všechny (bydlíme tu v domě a je nás moc...)