Terezo, hlavně koukej v těchhle věcech na sebe, ať to přežiješ ve zdraví. Moje děti jsou taky děsně rozdílné, mám občas dojem že mi pusa upadne z věčnýho vysvětlování, proč to mám každý jinak, proč jeden je potrestán/odměněn takhle a druhý onak...jeden je hysterik - ječí kvůli každé radosti i strasti, druhý je uzavřený tak, že nesnese ani dityky a ani slova, která se moc týkájí jeho "srdce".
Osvědčilo se nám hrát společně jako rodina karetní hry jako Bang!, Sabotér...střídají se tam role, občas jsi vůdce, občas rebel, občas jsi terčem ostatních, občas vyhraješ, občas tě ostatní "zbuší"....hodně nám to chlapečky otužilo v emočních výlevech, ale museli jsme a pořád musíme snášet ječení/pláč/kvííílenííí toho malého hysterika a tiché slzy a shrbení se toho uzavřeného...ale když je jdem po hře plné emocí, bojů a vášní uložit a zase jsme "kompaktní rodina", pomáhá jim to s nalezením se.