Evajs, mám úplně stejné pocity jako ty. Ségra měla dva kluky rok a půl od sebe a docela hotovo. Dneska jim je 9 a 7 a oba jsou docela problematičtí. Ségra se naučila odpočívat tím, že začala studovat výšku, takže "musí" ject každý týden na den minimalne do čudu:) odpočívá ve vlaku, odpočívá při přednáškách, které ji deklarují jakousi změnu v prožívání, odpočívat chodí do práce /pracuje na psychiatrické interně/. NEMŮŽE dětem dát to, co si vybarvila, protože na to nemá dost peněz a taky nemá zas tak silné zázemí. Po mateřské-před nástupem do práce-mi povídala,že je tak unavená, že ji při večeři padá fyzicky hlava skoro na stůl, a že se nechá na té jejich psychiatrii na 14 zavřít, aby si odpočinula :-( nicméně přežila to a přežívá, byť už má teda revma..Ty její děti jsou prostě dva kluci,kohouti na bojišti, obě rodiny jsou horké krve a navíc jsou fakt dost inteligentní-a to je prostě ten celý marasmus dohromady.co po těch dětech vlastně chcem,že:) Já už jsem tady o sobě a své situaci taky něco prozradila, a musím doplnit, že krom toho, že ve školce nejí, úspěšně zadržuje kadění, event. kadí do slip, nechce jíst teď samostatně, počůral tatínka při večerníčku, protože mu to prostě přišlo vtipné /ukazovali jsme mu také jeho videa, když byl malý - aby se na mimi sám dobře připravil/, dneska tatínka opravdu hnusně kousl do ramene /napodoboval malou sestřičku a bez toho aniž by si spojil, že segra nemá zuby,že/, a immerwere se chce tulit. Takže jsem dala jasné hranice. Protože kdybych mu to tulení povolila pokaždé, za chvilku bych jej tady měla stoprocentně zavěšeného na boku 24hoddenně. Má jisté potřeby, večerní tulení má jisté, ale kdybych mu ustoupila v jeho požadavcích vždy a nedala tomu ohraničení-dosáhl by svého, a totižtoho, že by nám tady nastavil nová pravidla, která vymyslel alias JÁ jsem taky miminko.a neměl by možnost přijmout ta nová, která vnitřně pořád přijmout nechce. Já vím, že to jej pro něj náročné. Taky jsme byli 3 měsíce v izolaci, tedy dost dlouho mimo "normálnější" společenský život, zima bez slunce dlouhá....ale já mu prostě víc dát nemohu. nejde to. A bylo by to i špatně, jak jsem naznačila výše-musí přijmout, že nastala změna! Ale taky mě příšerně někdy nasírá /prominte mi ten výraz, ale NASÍRÁ až někdy skoro k alergii, přitom jej miluji/jak se chová ve čtyřech letech v primárních věcech jako mimino!!!!!!!!!! hau.
K vašemu případu mi blesklo v hlavě jedna věc: staršímu bych tu flašku s dudlíkem prostě nedala.tečka. /na druhou stranu, pokud vám to až tak nevadí,tak bych mu ji nechala, i kdyby to mělo být do čtvrté třídy:)proč ne, když mu to pomůže snížit jeho stres/. pak s tím ječením-to znám od staršího velmi dobře. v období vzdoru-nepopsatelný masakr. leckteří lidé si našli výborné komentáře k jeho chování, sousedi v baráku, co tam tehda bydleli, zřejmě museli přemýšlet kdy zavolat teda tu socku, protože ho musím určitě minimálně špikovat jehlou nebo tak něco. :) já jsem se ho naučila /a moc se mi to vyplatilo/ prostě překročit. období vzdoru samotné mu trvalo rok-rok masakru. ale je to "jenom" rok. udělejte si jeden večer na dvě hodky klid jen sama pro sebe-já tenkrát chodila na jogu a hodně mi to pomohlo /i když se mi tam občas nechtělo/.jinak malého jsem nechala vybrečet co potřebovat, když to bylo dýl jak hodinu, hodinu a půl /většinou se probrečel do spánku:)/, tak jsem šla za ním a reagovala dle situace,nebo ho jen přišla zkontrolovat. hodně mi pomohlo doporučení otce čtyř dětí, jehož manželka se při tomto počtu stala "manažerkou domácnosti" :), že dítě nechavali prostě vyřvat, a jakože to u nich trvalo třeba 3hod. /to musí být drsné/.
hlavně se nepodceňujte a věřte tomu, že to bude mít svůj vývoj , pozitivní vývoj-zcela určitě. v tom největším humusu tomu člověk možná moc nevěří, ale ty děti rostou, jedou na etapy. bude to lepší, až budou rozumější. mi sílu vždy tak nějak zlomkově dodává představa, že když to nezvržu teď , tak to "pak" bude mnohem snažší-prostě že musí mít ten"dobrý základ. radši končím, páč mi zpoplatní délku slohu