Bleska, nejsi náhodou moje sousedka? Jsme na tom úplně stejně...minivesnice, do města jedu tak max. za doktory...na můj vkus trávím příliš mnoho času na netu, rozčiluje mě to, ale nedá mi to...jinak bych byla jak kůl v plotě...
stereotyp je hrozná věc...každý ráno vstát a jít dát psovi lék, obstarat koně, postarat se o malýho, postarat se o domácnost...začíná mi silně chybět společnost. Už jsem uvažovala o tom, že bych si našla nějaký "kroužek", ale zas vlastně nevím co...docela bych se chtěla naučit střílet z luku, takže si asi zkusím něco takového najít. Každopádně depku ze sociální izolace už mám jako prase...tuhle jsem na 3 dny vypadla k tchánovcům, to byla taková úleva!! Asi si to zase někdy zopáknu... Uvědomila jsem si to všechno teprve v sobotu - poprvé po 4 letech(od svatby) jsme si vyrazili s manželem na ples, babi s dědou hlídali. Byla to taková úžasná změna...došlo mi, co mi chybí.