Ambiance, mám následující zkušenost: od mých cca 6 let mě učil francouzsky můj tatínek, vždy když přijel na prázdniny domů (učil tam), takže v podsattě žádná intenzivní výuka, za tu dobu jsme stihli probrat tak jednu a půl tenoučké učebnice. Když jsem byla ve druhé třídě, necelých 8 let, jeli jsme na dva měsíce za ním, chodila jsem tam měsíc do školy (ředitelkou byla tatínkova známá) a normálně jste tam s těmi dětmi psala dikráty, písemečky, počítala (nedávno jsem našla staré sešity). Měla jsem jistě nějaké úlevy, ale v podstatě jsem tam dle mého názory fungovala celkem normálně, přestože jsem nijak extra nemluvila.

Moje česká pětiletá neteř chodí teď půl roku do britské školy (mají školu od pěti let), při příchodu nemluvila ani slovo, teď už se prý docela rozmlouvá, a každopádně to nijak nebrání tomu, aby tam denně v pohodě chodila. Učitelka na ni byla připravená, měla pro ni komunikační obrázkové lístečky pro takové zásadní věci jako potřebuju čurat, je mi smutno apod. Neteř tam má i kamarády a kamarádky.