Mno, jenže někdy se netrefíš, i když to napíšeš "ze života". Pamatuju se, jak mě strašně vytáčelo, když v přakladu Letopisů Narnie mluvily děti "dětsky" - jenže pražskou "dětštinou", což mě jako morovačku tak příšerně tahalo za uši (nebo spíš za oči), že jsem to témeř nedokázala číst. V mém okolí tak nikdo nemluvil, takže pro mě to tehdy bylo naprosto nepřirozená řeč. Kdyby mluvily relativně spisovně, přišlo by mi to normálnější.