Myslím, že na tom v tomhle věku dítěte není nic divného. Já jsem měla 1. dceru docela hodnou, hodně spavou, domácnost a všechno jsem zvládala s přehledem teda až na manželské radosti -to jsem byla schopná usnout v nejlepším ale zase jsme si užívali do dny alergie, atopický ekzém... a strašnou bezmoc, kdy nám dři neuměli pomoct... hromady peněz jsme vyplácali za nejrůznější kosmetiky, které jsme pak rozdávali, do kapsy začínalo být hluboko... dospěli jsme s manžou k tomu, že další dítě nechceme. Pak jsme se přestěhovali, dostali se k super kožní primářce a zdravotní stav dcerky se vyspravil o 99,9%. Já začala cítit, že chci další dítě ale manža byl zaseknutý, že ne! Že sám zažil coby dítě bídu... Potom jsme byli na návštěvě u známých, který měli jedináčka a holka když slyšela, že další dítě nechceme prohlásila, že ona bude mít aspoň 3 děti, aby jim nebylo smutno z toho, že mají jen mamku a taťku... Manžu to nějak chytilo za srdce a šli jsme do druhého dítka. Ale mimoděložní dvojčátka, pak zamlklé a my strašně moc chtěli a nešlo to. Dcerka měla tři roky a my víc a víc slyšeli, jak moc si přeje sestřičku -bylo to na palici Druhé dcerky jsme se dočkali a jsem strašně moc ráda, že ji máme Je fakt, že při dvou dětech je víc práce, ale zase je i více radostí, děti si spolu krásně vyhrají i přes 4,5 letý věkový rozdíl... jsem strašně moc ráda, že jsme nezůstali jen u jednoho dítěte! Možná taky postupem času dojedete k tomu, že druhé dítě ano