Jako bych slyšela sebe před pár lety
Byla jsem z prvního dítka úplně v čudu, byl to taky pěknej uřvánek, doma jsem šílela atd. Vůbec jsem nechápala, jak někdo může dobrovolně jít do víc dětí.
Časem se to tak nějak zklidnilo, malej rostl, ty úvodní trable vymizely a kde se vzaly tu se vzaly i myšlenky na druhé dítko
Takže buď ti to taky takhle přijde a bude dětí nakonec víc nebo ne a bude jen jedno. Hlavně, že budete všichni v pohodě, ne?