Tak já jsem jedináček, nikdy jsem to rodičům nevyčetla, ale vždycky mi to bylo hrozně líto, že nemám sourozence, už kvůli tomu, že naši neměli tolik času se mi věnovat.

A já po prvním hrozném porodu prohlásila, že už druhé dítě nikdy, drželo mě to celé tři roky, a pak mě hormony přemohly. Teď jsem šťastná za ty moje dva poklady, dokonce si představuju, že kdyby bylo více financí, tak bych brala ještě třetí.

Podle mně se není za co stydět, že někdo chce jedno dítko, ale jde o to se mu potom o to více věnovat, aby mu měl kdo trochu tu samotu bez druhého sourozence vynahradit. Myslím, že vychovávat jedináčka je náročnější než mít dvě a více dětí.