Za nic se nestyd a nic neřeš...blbům, co se tě event. pořád "ptají" můžeš klidně i něco nakukat, aby dali pokoj - třeba že se snažíte, ale nejde to...to je nejlepší varianta.

Každý má děti úplně jiné a věřím, že jsou situace, že můžeš být z dalších dětí "vyléčená". Clověk má idealistické představy, ale život nás často zaskočí svou drsností. A taky můžeme zjistit, že nejsme ten pravý typ "k dětem". Pak je lepší zůstat u jednoho a nějak to uválčit, než podlehnout davové psychoze "musí mít sourozence" a ve finále aby z tebe byla štěkající frustrovaná matka, co nezvládá a co to takhle nechtěla.