Akasko, já u jídla i mluvím, povídám si, čtu noviny, někdy se i dívám na televizi. Plácaná jsem byla dost. Nějak to nezafungovalo :)

Devítiměsíční dítě má na zkoumání okolí nárok. Kdykoliv. A i hranice se dají určovat i jinak, než plácáním. Lidi si často pletou výchova=plácání, plácání=výchova. Kdo neplácá, nevychovává a má spratka. I mě někdy ruka ujela (ale ne u tak malého dítěte, možná tak dvouletého), svatá nejsem. Ale výchovné, v pozitivním slova smyslu, to prostě není. Plácání vyvolává strach a obranný reflex, ne žádoucí uvažování a chování.