Shodou okolností jsem dneska řešila podobný problém. Syn (4 roky) dospěl do nějakého nového stádia - prostě něco nechce, tak to neudělá, protože nechce a hotovo. Např. právě dneska uklidit hračky. Přirozené následky - nepořádek - mu nijak nevadí, navíc už dobře ví, že "nepořádek" je kulturně definovaný, že je to pro každého něco jiného, u některých známých je to co já pokládám za nepořádek normální stav. Takže se jedná vlastně jen o můj požadavek, z důvodu mé spokojenosti a pohodlí. Takže se dostáváme do situace, že uklidit má, protože já to chci, ovšem on nechce, tak neuklidí. Zbývá mi argument, že bude podle mého, protože jsem větší, silnější, zkušenější atd, což podle RaR nejde . Nevím jak to řešit, máte někdo nějaký nápad?