Mmch vidím jako hlavní chybu to, že opakuješ a opakuješ to samý (vidím, že tady stále leží bunda) a syn neví, který opakování je to, na který už má zareagovat.
Tj., řeknu jednou a očekávám reakci. Okamžitě. Tedy Vidím, že tady leží bunda a koukám na syna a čekám jeho odpověď. A když řekne Já vím, tak reaguju dál a ne že chvíli čekám a pak jdu zase kolem a řeknu znova Tady je bunda.

To ho akorát mateš - má pocit, že si jen tak čeříš vodu a netřeba s tím něco dělat, když za chvíli stejně půjdeš kolem a budeš říkat to samý.

Mmch stejnou chybu dělá můj manžel už leta. Řekne synovi: Oblíkni se, abysme mohli jít do školky. A odejde a za chvíli přijde a řekne to samý a za chvíli to samý a za pět minut znova a za půl hodiny vyletí a sprdne ho, že není oblečenej. Přitom si za to může sám, syn prostě netuší, na který z těch padesáti Obleč se, půjdeme do školky je třeba zareagovat.