Tak to bych potřebovala taky radu. Nedokážu přimět děti (9 a 10), aby si uklízely v pokojíkách. Jsou ochotni sklidit svoje věci z celého bytu do svého pokoje. Ovšem přimět je, aby uklidili svoje oblečení rozházené po celém pokoji, stůl, na kterém píšou úkoly stylem, že položí sešit na hromadu krámů a píšou, podlahu, po které se nedá projít... Na veškeré moje snahy se domluvit bez příkazu a dohadování, což mne nebaví, vyčerpává a připadám si pak jako vyděrač (dokud neuklidíš, nesmíš na počítač) nebo jako uječená matka, reagují stylem "nám se líbí náš nepořádek", "je to náš pokoj, proč si tady nemůžeme dělat co chceme". Fakt bych si přála zaujmout klidný a všem prospěšný postoj, ale nevím jak.

To s tou bundou je vlastně podobné. Mohla bych argumentovat donekonečna: "Leží tady tvoje bunda" - reakce žádná, "ostatním tvoje bunda překáží" nebo "když tu bundu tady necháš ležet, ušpiní se", reakce žádná, moje automatická zvýšeným hlasem "budeš si jí prát sám, když bude špinavá", dětí "mně nevadí, že je špinavá, budu chodit ve špinavé" a takhle to dokážou stupňovat a zkoušet mojí trpělivost.