Asi záleží, kdy se s tím začne a na okolnostech, vč. povahy dítěte. Moje široké spektrum mi dalo tuto zkušenost.
Nejsem a priori zastáncem těl. trestů, ale někdy jen vysvětlovat je o ničem.
Tady se nebavíme o tom, že vztáhnout ruku na slabšího je ok, ale o tom, že za špatný skutek následuje trest, a to - někdy - v podobě tělesného trestu.
Ono to totiž mnohdy ta maminka dávno není silnější, ale když synáčkovi či dceři urostlé tu facku uštědří, tak se návratu neobává. A synáček i dcerunka vědí, provedli něco, co se opravdu nemá, věděli to a zase.
Nejsem primárně pro tělesné tresty, ale myslím, že v malé míře své místo ve výchově rozhodně mají. A jsem proti tomu, že se dítě nikdy za žádný okolností nesmí tělesně potrestat.
Je to podobný, když má někdo psa: když mu budeš pořád něco vysvětlovat, neuspěješ. On vždy zkusí, stejně jako dítě, zda by nemohlo být po jeho. Jsou období, kdy to zkusí, pak je zbytek života pokoj. Ale v těch momentech potřebuje ukázat, že on pánem není a nebude.
To co píšeš Ty, co zkouší brácha na bráchu můžou být klidně normální sourozencký šarvátky.