Pilar, já ti nevím, já mzslím, že dítě potřebuje pochvalu a cítit naši radost a uynání, nejen přemýšlet, jestli udělali radost sobě

kdzž mají kluci koncert, rooyhodně jim řeknu, že y nich mám roadost a nevzžaduju, aby i oni si uvědomili a řekli, že radost mají takz, je to na nich vidět, že mají radost, tak proč to ješt+ě říkat? ale na tu moji pochvalu čekají a mají radost i y toho

o tom, jestli chce hrát nebo ne se bavíme před tím koncertem
a pak třeba jen o tom, jestli jso urádi, že tam hráli, ale první jeto, že je pochválím, pak až, časem (třeba večer nebo cestou domů, ale první je jejich ujiěštěí o mé radosti, ne abzxh se jich hned po hraní ptala, jestli mají radost sami ye sebe)