Madelaine, já diskutuji proto, že jsem zvědavá, co se z toho vyvine. Nebyla jsem to já, kdo řekl, že se zastánci opačného názoru stejně nemá cenu diskutovat.

"Věříš, že na respektující výchově by přeci jen mohlo něco být, nebo chceš jen prudit?" - nezlob se na mě, ale to je zase otázka člověka, který je přesvědčen o té své jediné pravdě - už jen to, že stavíš svou pravdu (RaR) do protikladu k mému (potenciálně) opačnému názoru, který nazýváš pruděním.

Když mě přesvědčíš(te) o tom, že RaR je opravdu lepší, tak s tím nemám problém a přesvědčit se nechám. Zatím ale reakce zastánců této metody vyznívají dost vágně a pro mě nepřesvědčivě (nehledě na komentáře, "že tomu dotyčný nerozumí".)

Já myslím, že ve školách už málokterý učitel jede podle "starých" metod. IMHO to, co na nich vadilo, nebyla přílišná přísnost, ale formální přísnost v kombinaci s faktickou naprostou lhostejností k těm dětem. A tohle - vztah k těm dětem, opravdový zájem o jejich vývoj - je podle mě klíčová záležitost u rodiče i pedagoga; zažila jsem za život pár vynikajících učitelů, ze kterých jsem cítila opravdový zájem o sebe jako o žáka, a rozhodně bych o nich neřekla, že by nebyli přísní. A moje rodičovské preference ROZHODNĚ nesměřují k menší přísnosti učitelů, ale k tomu, aby učilo co nejvíce učitelů, kterým nebudou děti lhostejné.