Taky máme doma dítě, které si namluvilo, že tady je velitel. Kluk je bezva, ale nějak má potřebu, aby bylo vše podle něj. Když jsem chodila do práce, měla ho nastarosti babička a holt mu povolila tak hranice, že jsme z toho byli dosti zoufalí. Navštívili jsme psychologa i psychiatra. Byla to velká pomoc, už jen v tom, že řekli, že většinu věcí děláme správně. V čem jsem nevěděla jak reagovat - na to jsem se zeptala. Poradili a řekla bych, že děláme pokroky.
Mám přečtenou knížku RaR a líbí se mi, ale taky nemůžu aplikovat jen tak lehce. Něco zabralo, v něčem to bude trvat déle. Momentalně rovnáme mantinely způsobem pravidel. Vypsali jsme si společně se synem pravidla, co smíme a co nesmíme. Jen pár bodů asi z každého 5. Platí to i pro nás, takže to syna baví. Za porušení pravidel dáváme 10 Kč do kasičky. Syn může hodit taky penízky a nebo se mu bere pohádka na DVD do dalšího dne. Musím říct, že konečně jsme našli cestu. My jsme sice důslední byli vždy, ale důsledek to nemělo nikdy žádný. Vím, že to porušuje možná pravidla RaR, ale nám to pomáhá. A syn ví, že když poruší pravidlo, tak to něco stojí. Takže asi tak.
Jo a k jeho výroku, já jsem tady velitel apod, když se mu něco nelíbí. Tak na to odpovídáme v klidu a přátelsky, že u nás v rodině žádný velitel není. Jsem tu my rodiče a naše děti a všichni se máme rádi. A když to nepomáhá, tak mu na to v klidu řekneme, že když bude dobře jíst a bude růst, tak pak může být policajt, hasič nebo voják a může se tak stát tím velitelem.
A když je úplně nejhůř, tak taky aplikujeme metodu pevného obětí. Je to sice fuška a člověk musí někdy dost zatnout zuby, ale na zklidnění nám to vcelku pomáhá.
U RaR mě u některých rodičů příjde, že praktikují jen jednu polovinu nápisu knihy - respektovat. Měli by hodně rodiče myslet i na to - být respektován, což nikdo nedosáhne, pokud dítě nebude znát hranice.