Gajko, o tomhle jsem taky přemýšlela - pokud ty přirozené důsledky vyplynou opravdu přirozeně z určitého chování, tak to beru i s chlupama (nevezmu si svačinu = budu mít hlad), ale co když ty přirozené důsledky prostě nejsou nebo aspoň nejsou hned? Naše děti mají tolik hraček, že zmizení poloviny z nich ani nepostřehnou (odzkoušeno). Taky není spoleh na mladší dítě, že tu hračku určitě rozbije . Ale o hračky v pokojíčku se nám věčně zakopávat nechce. Takže to nevidím jinak, než že nějaký důsledek musí "vyrobit" rodič, ale ten už nebude přirozený. Stejně tak jako zakopávat o bundu mu nemusí vadit (když to občas nevadí ani nám ), když se dost neoblékne, tak nastydne a bude nemocný, ale to je jednak myslím dost tvrdý následek nechat někoho v zimě nastydnout, (případně se i s nevinným sourozencem vracet z půlky klouzačky kvůli tomu, že si dítě nevzalo bundu nebo si nazulo třeba letní sandálky), jednak to postihne celou rodinu (někdo s ním bude muset být doma).

Prostě si taky myslím, že přirozené důsledky jsou fajn, ale někdy se to prostě nedá.