to kudla 2 ... tak tak...takhle nějak směřují mé úvahy...napsala jsem výše v příspěvku...právě myslím, že je to v tom postoji vůči tomu dítěti a tím, jak to řeknu. Já si to převedla na komunikaci s manželem. Třeba ho poprosím ať vynese pytel s odpadky...zjistím, že šel ven a nevzal ho, když se vrátí, tak mu to řeknu, že ho nevzal a on řekne: aha..hmh příště....pak jde znovu a opět pytel u dveří :) jak na to reagovat....takhle nějak když něco takového udělá syn, trvám na tom, aby to udělal, pokud to jde neříkám hned, co se stane, když ne...často to opravdu udělá...ale když nedělá, tak nastupuje "následek" tj. sankce, trest a nebo když se zadaří ten přirozený následek, který je opravdu přirozený např. když nedá oblíbený hrnek do myčky, tak zůstane neumytý a musí si ho buď umýt a nebo z něj nebude pít. Pokud bybylo pro mne důležité, aby si ten hrnek uklidil, tak mu to řeknu a budu na tom trvat, ale není, takže to nechám plavat a počkám si až se sám poučí, problém nastává v případě, že to "plavat" nemůžu či nechci nechat :)