My jsme byli s bratrem taky v jeslích - ročník 1966 - to si samozřejmě nepamatuju, ale mám pár fotek, jak sedíme na nočníku a jak si hrajeme v takových velkých postýlkách - něco jako ohrádky, kde bylo třeba nás šest mrňat.
Myslím, že v jeslích jsme byli od půl roku. Rozhodně naše mamka nebyla žádná kariéristka, a klidně by s námi byla doma, kdyby mohla. Ale tvrdila, že po půl roce už nebrala nic a musela se vrátit do práce.
Bydleli jsme dlouho dohromady s babičkou a dědou a ti taky ještě pracovali, naši to neměli moc jednoduché. Dokonce prý mamku v práci přesvědčovali, ať nás dá do týdenních jeslí a bere si nás jen na víkendy. To máma rozhodně odmítla, ale jesle byly běžná záležitost.
No přežili jsme a jsme celkem normální s normálním vztahem k rodičům, ale sama si to neumím vůbec představit, že bych někomu dala z ruky půlroční mimino.
Možná jen jsem na sobě vdycky pozorovala takový ten moc velký respekt k učitelům atd. obecně k autoritám, což podle mě právě bylo tím, že od malinka na mě působily všelijaké sestry a učitelky a co já vím, kdo ještě
kdo