Můj tříletý syn se před pár měsíci díval na animovanou pohádku, kde dvěma dětem zemřel pejsek. Ve chvíli, kdy pejskovu dušičku odnášel andělíček, jsem se ho zeptala: "Rozumíš tomu, co se tam děje?" A syn odpověděl: "Jo. Pejsek někam letí s nějakou pani." A mně v tu chvíli došlo, jak to má v tomhle ohledu ještě hrozně jednoduché.
Před pár dny řekla mému synovi moje babička, že má sestřičku v nebi. Syn se zeptal: "A nespadne ta tvoje sestřička z toho nebe?"
Já jsem jako dítě smrt řešila hodně. Bylo to jedno z mých oblíbených témat a přišlo mi na tom nejsmutnější, že už toho daného člověka nikdy neuvidím.
Jedni známí kdysi vyprávěli, jak jim na chalupě zemřela 85letá babička, která několik posledních týdnů nevstávala z postele. Podařilo se jim vše zorganizovat tak, aby jejich malé děti nic neviděly. Když už bylo babiččino tělo odvezeno, tak jejich pětiletý synek vešel do prababiččina pokoje ptal se, kde prababička je. Tatínek mu odpověděl, že si prababička šla lehnout do hrobečku. Synek se na něj otráveně povídal a odpověděl: "Tati, ty jsi ale hloupej. Prababička si nemohla jít lehnout do hrobečku, když měla nemocný nožičky a nemohla chodit."