jednou jsme se k tomu dostali (úmrtí známého), dcera ptala jako že "kde je teď", tak jsme řekli že člověk když umře, tak už nedýchá, nebije mu srdíčko, nemůže už nic dělat, tak že s tím člověkem musíme rozloučit, to tělo se uloží do hrobu (pro ni "pod kamínky" bylo srozumitelnější - na hřbitově je vidí), a dušička uletí "na obláček" a tam se na nás někdy kouká a můžem na ni myslet.