Víš, někdy si říkám, že si to radikální řešení asi zasloužej. Protože dokut nebudou mít majetek polepenej žlutejma cedulkama, tak jim to prostě nedojde. Když se jim manžel snaží poradit - většinou tedy tak, aby jeho bráchu aspoň jednou v tom nechali vymáchat, tak to otočej proti nám. A začne už mnohokrát ohraná písnička - jak mu platili VŠ, kterou kvůli mě nedodělal (což není pravda, ale vysvětlit si to nedají), jak nám kdysi dávno půjčili na 1 měsíc 30 000,- které jsem jim po 14 dnech vrátila, protože se to fakt nedalo poslouchat.
Osobně mě na tom děsí jediná věc a to, že by taky nakonec mohli skončit u nás doma na rozkládacím gauči. Protože manželův bratr by je s přehledem nechal na holičkách. Ono co taky se dvěma důchodcema na dlažbě, že? Ach jo :-(