...a přestože vím, že tohle tady bylo už několikrát, stejně to musím založit. Protože dodnes jsem si podobná témata nečetla, netýkala se mě... To až poslední týden, co v sobě všechno dusím.

A proč sem vlastně píšu? Ráda bych našla někoho s podobnou zkušeností. Nikdy jsem neměla žádný poměr s ženatým mužem a nikdy jsem to nechtěla. A teď se to stalo. Snažila jsem se mu odolávat několik let (znám ho celý život), ženil se, když mi bylo asi deset let. Má hodnou a milou manželku, má asi dvanáctiletou dceru, maminku, velkou katoličku, kterou taky znám... Prostě znám celou jeho rodinu odmala. Vždycky jsem se s ním tak trochu kamarádila, pak jsem začala jeho dceru učit na klavír, on o mě začal jevit zájem, neustále mi volal, psal, vodil ji ke mně, a nikdy jsem to nenechala nikam dojít (vůbec nikam = sama jsem s ním nikam nešla ani jednou, ani jsem na něho nijak nereagovala, aby si třeba mohl dělat jakékoli naděje, prostě nic, spíš naopak jsem mu několikrát od plic řekla to, jak to je).
A teď se to po cca sedmi letech uhánění stalo. Naprosto ovíněná, opilá a bez nějakých zábran jsem se s ním vyspala, samozřejmě jsme se nechránili a já jsem těhotná. Nedovedu si představit, co mám dělat a je mně ze mě samé špatně.
Pro mě nejpravděpodobnější variantou je to, že mu to neřeknu, že nikomu neřeknu, s kým čekám dítě. A vím, že moje rodina by mě netlačila k nějakému přiznání. Asi by mi to navenek prošlo. Ale nedovedu si to představit do budoucna. Nemůžu si přece vymyslet nějaký scénář pro svoje dítě o jeho otci, nemůžu mu říct, že žádného nemá nebo že ho nemá rád nehledě na to, že jeho dcera je mu tak neskutečně podobná, že kdyby tehdy její maminka zůstala svobodnou matkou a otce by tajila, rozhodně bych nejen já poznala, kdo je jejím otcem.
Na další stranu nechci nikomu rozvracet rodinu (i když jsem to už asi udělala), mám ho ráda, mám ho neskutečně ráda, ale prostě nemůžu jeho dceru připravit o kompletní rodinu, stejně tak jeho ženu. Protože ona vedle něho byla dřív...

Jen nevím, co dělat, potřebuju se z toho vypsat...