Velmi přesné, i na to dítě jste totiž byli dva! Tím, že mu nic neřekneš, nic nevyřešíš a nepomůžeš sobě ani miminku (ani tatínkovi). Třeba by se rád postaral, třeba by byl rád s Vámi, a v tomi případě neřeš rozpad jeho původní rodiny, nebo taky ne - ale nemá možnost se projevit. Vše, o čem píšeš jsou pouhé domněnky a ani není poznat, jestli Ty sama to dítě chceš... Pokud ano, promluv s ním o tom a řeště co a jak dál. Pokud ne...

Vím dobře, o čem mluvím, ale tak trochu z jiné strany - já sama byla na místě původní partnerky, které u dveří zazvonila partnerova těhotná milenka. Sbalila jsem syna a odešla, s takovým člověkem jsem dál žít nechtěla. A po rozhovoru s dotyčnou jí snad ani nic vyčítat nemohu - mého muže opravdu velmi milovala a nejspíš pořád miluje. Jenže můj muž s ní dítě nechtěl, ani ho neplánovali, prostě "stalo se". Holčina si ho přesto nechala, věřila, že se to potom zlomí a on s nimi bude žít. Nežije. Ale to už je jiný příběh....