Domiko, řekla jsem mu od plic, co si o něm myslím - o něm ve smyslu v tom jeho uhánění (máš manželku, máš dceru, tak se s tebou do ničeho nechci pouštět). Já ho ráda mám, je mi prostě blízko. Líbí se mi, baví mě, vždycky jsem s ním měla o čem mluvit, prostě kdyby nebyl ženatý, na rande s ním půjdu už před lety... Asi tak...

A pro některé: psala jsem, že o potratu absolutně neuvažuju. To bych prostě nedala.

Jestli má fungující manželství, nevím, to ví jen on a jeho manželka. Navenek vypadají jako standardní rodina, nikdy mi neřekl, že by se hádali, nikdy jsem je hádat se neviděla, málokdy je vidím oba společně.

Jde mi hlavně o tu malou, s ní se znám dobře a moc dobře vím, že na tatínkovi dost visí. Taky je to jedináček, je hodně rozmazlená, když není po jejím, tak zajde dost daleko. Strašně bych se obávala její reakce.