Tak já školku obecně nepovažuju za nějaké zlo, jenom ty moje příšerky se nějak vymkly.
Na příkladu nejstaršího vidím, že s tou šikanou to není tak jednoznačné. Nejen že nechodil do školky, ale navíc se první tři roky učil doma, až čtvrtou třídu nastoupil normálně do školy. Potíže s kolektivem nemá, je hodně oblíbený, agresorům se snaží vyhnout, ale když dojde na potyčku, umí se ubránit. Je v mnoha věcech dospělejší než jeho spolužáci. Jeho nejlepší kamarádka je mu povahou hodně podobná a právě ona se loni stala obětí šikany, přestože chodila normálně do školky i školy. Kuba měl prostě ten čas, aby se sám v sobě vyznal, aby si to v hlavě poskládal, a teď je samostatný, zodpovědný, společenský, oblíbený, snaží se bránit slabší i v situacích, kdy by si mohl říct, že mu do toho nic není, nemá problém s tím si jakoukoliv situaci dodatečně rozebrat a uznat, že příště by to chtělo jiné řešení...
(Abych ho pořád nechválila - doma je normálně předpubertálně na zabití, ale sociálně je opravdu o dost dál než většina jeho vrstevníků.)
A mladší(7 let) neškolkový syn, který se učí první třídu doma a do školy chodí jenom na matematiku, aby si to tam trochu okoukl, právě vyrazil naproti spolužačce, kterou si pozval na návštěvu. Snažila jsem se taktně optat, jestli nebudou holčičku doma postrádat, a byla jsem za blbku, protože "to je přece jasný, že si Žanda musí nejdřív dát domů aktovku a napsat rodičům lístek, kam jde a kdy se vrátí."