Šárka to napsala moc dobře. Před dvaceti lety jsem též otěhotněla s ženatým, což úspěšně tajil do mého pátého měsíce těhotenství. Znali jsme se pár let a tvrdil, že je sám. Děti neměl.
Poradila jsem si jako svobodná matka, v té době na VŠ. Otec byl uveden v rodném listě a zpočátku platil i na syna.
Po roce jeho dlouhodobě nemocná žena zemřela a on se přistěhoval do mého bytu. Nestačila jsem valit oči, s kým jsem dítě splodila. No, zkrátka jsem toho člověka poznala až ve společné domácnosti a po krátkém čase vzala nohy na ramena.
Dnes mohu s jistotou tvrdit, že jsem mu o tom, že čekám dítě neměla říkat.
Prošla jsem si pak vyhrožováním, soudy, dokonce chtěl syna unést do ciziny.
Tohle není případ zakladatelky této diskuze, ale stejně píšu, jak se nakonec vše může obrátit.
Dcera z manželství, rodina otce tvého dítěte, celá vesnice, všichni se postaví proti tobě a tvé rodině, která tam s nimi žije.
Nic bych neříkala, zůstala s dítětem a třeba časem měla úplnou rodinu s někým úplně jiným.