Ivule Mám dvojčata takže nevím jaké to je mít jedináčka, ale můj táta je jedináček a sourozence by určitě rád měl. Jenže jeho rodiče další dítě nechtěli. Já jsem ze 3 sourozenců a manžel taky, takže nám přišlo přirozené mít dětí víc. Když mi zemřela sestra, tak jsem byla opravdu ráda, že to přežil aspoň brácha. Nemáme spolu kdoví jaký vztah. On ještě nedospěl natolik aby něco takového docenil, ale jednou třeba budeme mít skvělý vztah. On měl naprosto skvělý vztah se sestrou. Ona mu vybírala šatník on zase jí. Ona mu barvila a stříhala hlavu on zase jí. On ji líčil na zábavy a pod. Nakupovali spolu a oba si to zjevně dost dobře užívali. On teď v podtstatě zůstal sám, protože se mnou ten vztah takový nemá a nikdy neměl. Může mi říct všechno, ale já jdu na všechno rozumem, on po hlavě... V každém případě chápu dřívější generace, které měli i víc než 3 děti. Bylo to taky z toho důvodu aby tu nezůstaly samy až rodiče zemřou, nebo se něco stane s některým ze sourozenců. I proto jsme šli ještě do jedno dítěte. Když se zadaří někdy domeček tak bych šla klidně ještě do jednoho, ale to je opravdu hudba budoucnosti za pár let...