Juldo,
je to prostě z mého úhlu pohledu jen a jen sobecké.
Asi proto, že si neumím představit "mít dítě kvůli sobě", pro svoje potěšení nebo pro to, aby mi zapláclo cosi chybějícího v životě.
Myslím si, že mám svého syna ráda a máme spolu hezký vztah, ale přesto většinu věcí, které pro něj dělám je z mé strany spíš "oběť" než zábava, resp. alespoň byla v prvních letech života, dneska je mu sedm a už takovou péči nepotřebuje. Mne totiž péče o dítě nebaví. Nebaví mne to vychovávat. Všechno, u čeho se sama nebavím beru jako nutné zlo a umím si místo toho představit x jiných činností, které bych dělala daleko raději.