Monty, jasně. I my máme polovinu rodiny, se kterou se nestýkáme, protože z jejich strany není zájem. Zkusila jsem to párkrát, pak to vzdala, tato část "rodiny" defacto přestala existovat.
Nicméně tam, kde máme styčné plochy, je udržujeme, byť je to návštěva 1x za rok a 5 smsek ročně... třeba /jsme geograficky hodně roztříštěný /.
A já doufám, že i našim dětem se nám podaří předat ten pocit rodinné soudružnosti, který funguje u nás. Jak někdo psal výš - když děti vidí, jak to funguje v rodině (dá se dohodnout o majetku, vztahy jsou vřelé nebo alespoňkorektní apod.), je velká šance, že toto přijmou i za vlastní model, protože ho tak žijí s rodinou odmala.
Ale stejně jako v partnerství - musí chtít dvě strany, že jo.