myslím, borůvko, že je to špatně vnímáno. Prostě - ano, jako ženy, si většinou vybíráme pro život a maminkovství muže, kteří nám něčím imponují.

A když má někdo dobrou práci, šikovné ruce, pak imponuje tím - úspěch, pokud se zadaří, třeba v úspěšné truhlářské firmě = vyšší příjmy.... to je tak nějak bonus navíc. Pak někdo tím, že je citlivý, spolehlivý, opora a ještě se stará a komunikuje.

Mne VELMI úspěšní - manažeři, majitelé firem, umělci - muži neberou a já je... vzájemně se odpuzujeme.. (s mnoha jsme kamarádi, či přátelé, ale to jsme si dávno řekli, že společná koexistence ani omylem)

Oni se mne děsí, nejsem to, co hledají a ani to, co jsem hledala já. Ano, potřebuju zázemí, parťáka, ale většina úspěšných mužů, které znám, - ti "jedou tak nějak po vlastní lajně". Samozřejmě ne všichni, mnoho z nich dá ženě zázemí a ještě vlastní prostor, jen, aby "po vlastní ose doma jeli oba"... to jde fakt těžko - i když jde, netvrdím, že ne.


NEJSOU zlatokopky, prostě jejich manžel má ještě navíc peníze. A co jako?