Přidám teda náhled ženy, která byla v podobné situaci.
Jsem na dítě sama (píšu sama a myslím skutečně sama, žádná rodinná výpomoc nebo tak něco) už plus mínus deset let (když budeme počítat těhotenství). Pracuju od jednoho roku dítěte, alimenty nedostávám. Otci jsem o dítěti řekla (pro mravnostní hlídku - ženatý tehdy nebyl
) - dítě mít odmítl a tím to skončilo. To je jeden z důvodů, proč bych ti taky radila to říct - podle mě přijdeš o případné iluze.
S odstupem těch deseti let - já osobně jsem ráda, že není v rodném listě. Tisícovka alimentů mi fakt nestojí za nějaké soudní tahanice (nicméně nutno přiznat, že si to díky typu své práce můžu dovolit). Na dědictví a podobně kašlu. Pokud mi dítě vyčte, že jsem ho materiálně ošidila o tatíkovy peníze, bude mi to líto, neb to budu považovat za svoje výchovné selhání.
Nicméně za svoje skutečně zásadní selhání považuju, že můj syn se musel a bude muset vyrovnat s tím, že o něj jeho otec nestojí, nezajímá se o něj a nikdy ho neviděl. Je to fakt, který už se nedá nijak změnit, chyba se stala už při výběru - moje chyba, kterou ale bohužel odnese dítě. Pokud to otci neřekneš, budeš jednou pravděpodobně ve stejné situaci. Prázdné místo v RL to samozřejmě ještě zhoršuje.