MÍŠO, tak já to napravím

Všechny moc zdravím po hodně dlouhé době- ale nestíhala jsem, byl tady děsný blázinec, jak tady bydlela ségra s rodinou a babi- bylo to fakt náročný- hlavně s babi- babi nesnesla sebemenší byť jen zažvatlání malé, natož chvilkový pláč nebo řev, což u naší Laury není reálné, hlavně třeba, když jsem ji dala spát, tak mi tak cca 2 min. v postýlce huláká a to prostě babi nesnesla, takže na mě hned řvala, ať tam jdu, co jsem za mámu, že tam nechám dítě řvát, že tam teda půjde ona( po schodech sama nemohla- spadla by), přitom L. neřvala, ale jen žbrblala a hlavně, jak babi slyšela, tak jí to vadilo, aby zabrala a tím pádem hučela o to víc a nechtěla spát, do toho jejich pes reaguje na cokoli štěkáním, takže když konečně třeba i zabrala, tak zase začal štěkat pes... takže se mi totálně rozhodilo to jediné, v čem L. byla ok, takže od té doby mi skoro nespí přes den- max. tak půl hod.:-( V noci taky horší- resp. usínání a pak buzení brzy ráno--- Hrozný... Babi tady měla tendence lézt na schody ikdyž jsem jí to opak. zakazovala, prostě si už nic nepamatuje a sem tam i dělá naschvály a chce dokazovat, že vše zvládne, ikdy\ž to je jinak, byla zmatená, naštěstí v noci dobře spala, ale já stejně pořád číhala, jetsli nevylézá a nejde na schody, takže jsem měla papírový spaní. Ńo a jinak ségra se měla a má s ní dobře- ikdyž já teda bych to nechtěla- ale ona, jak vstane, tak hned jde buď houpat nebo v koši vozit malou, takže celý den ji ségra jen max. nakojí, přebalí a vykoupe, jinak je v péči babičky a hodná, ale rozmazlí se tím podle mě teda neskutečně... No a taky babi si ji samozřejmě hájila, takže holky se k malé nemohly téměř přblížit, hned je odháněla, přitom V. je taková citlivka a chůvička, že to těžce nesla, tak jsem jí to musela všelijak vysvětlovat a L. nakonec na malou byla taky moc hodná a něžná, ale babi je jak další dítě a prostě bohužel v rámci své demence i takový naschválníček, takže měla i tendence třeba schválně Lauru popouzet a pokoušet, aby se vztekala, no bylo to fakt na palici:-(
Holčičky si to ale i tak užívali a loučení pak bylo těžký...
Taky jsme do toho ještě zvládli vystrojit mamině tu veselku, jak jsme jim s přítelem darovaly se ségrou k jejich společným 25 letům, takže jeden den jsme si hezky užili na zámku v Lednici... S V. teď jezdíme po tanečních závodech obvíkend a tak nějak pořád poletujeme mezi domácností a kroužky, školkou...
L. stále dravé zvíře, od rána nezavře hubu, vše s velkými emocemi a nahlas, ukecaná teda až hrůza, nejhezčí, co teď má ve svém repertoáru je, že jí Veru řekne- raz, dva a ona dopoví tři!.... S jídlem posledních pár dní je lépe, ale řev u něj trvá- hlavně teda na začátku- to je úplný rituál, že první lžičky jsou se řevem...
Zato venku a na hřišti je kápo i velkým dětem a ve svém živlu! Lítá jako šus- ujde kus a chodila by i víc, ale nějak my jí už pak ani nestačíme- to V. byla do 3 let kočárkovýpovaleč a líná na krok... Pohybově je fakt šikulka. No a nočníčkujeme bych řekla moc hezky- s kakáním to už je hezky vychytaný a to kaká i 3x denně, už si sama i nočníček donese- sem tam teda už pozdě- už je vykonáno, ale snaha je, ví prostě, co na něm má dělat, cíleně tlačí nebo čurá a má radost, jak to teče nebo, že tam je hovínko- kterému pak jdeme dělat do záchodu pá, pá- to ji baví moc...
No a aby se to tady trochu zase zaplnilo, tak hodím zase nějakou fotodokumentaci z těch posledních týdnů- resp. 2 měsíců