Přidat odpověď
Souhlasím. Náš kluk začal toužit po pejskovi někdy před čtvrtým rokem. Dlouho se to ve mně pralo, viděla jsem v tom práci navíc, ale když jsem viděla, že to není jenom momentální rozmar, pejska jsme pořídili a jsme moc rádi.
Vybírala jsem nelínající plemeno, spíš menšího pejska, ale zas ne úplnou křehulku, společenského...máme boloňského barevného psíka. Pokud si najdu čas ho dvakrát v týdnu vyčesat, chlupy po něm prakticky nejsou(rozhodně je po bytě víc mých vlasů než psích chlupů). Miluje děti, je k nim nesmírně tolerantní. Je chytrý bez sklonů k dominanci, zdravě sebevědomý, mazlivý, aktivní. Rozumíme si v tom, že v hnusném počasí jsou procházky jenom tak dlouhé, aby si ulevil, naopak když je hezky, dokáže s dětmi lítat venku celý den. Přestože na nějaký výcvik nezbylo sil, nejsou s ním potíže, naopak mě často mile překvapí třeba tím, jak se drží dětí i bez vodítka(mám ze svého dětství zkušenost s pejskem útěkářem).
Kvůli penězům jsem nejdřív zvažovala bezpapírového pejska, potom mi někdo tady poradil vzít pejska s papírama, ale s nějakou estetickou vadou vylučující ho z dalšího chovu. Takže máme pejska z chovné stanice, který má malou vadu chrupu, ale povahově splňuje všechny charakteristiky svého plemene.
Předchozí