Rozhodně pejska pořídit kdybych věděla, jak úžasný to bude, pořídila bych si ho už dávno, ale je fakt, že na to nebyl ten pravý čas, hodně jsem cestovala, v práci od nevidím do nevidím. Po 14 letech jsem toho měla dost a přerovnala si priority. Výsledkem je, že mám odrostlé štěně ridgebacka a je to prostě super.

Na hygienu a čistotu jsem taky byla dost vysazená, vadili mi cizí nevychovaní psi a spoustu věcí jsem nechápala. S vlastním psem jsem leccos pochopila, myslím že to je dost podobné jako s dětmi špínu tolik neřeším, po každé procházce mu osprchuju tlapky a "podvozek" (je třeba psa odmalinka zvykat na sprchu nebo umyvadlo apod., můj pes na povel "umýt ťapky" sám vleze do vany nebo sprch.koutu a drží), chlupy z něj jsou, ale nijak dramaticky, pach v bytě žádný není.

Ad vstávání, taky jsem byla varována že budu denně v 6 ráno se psem lítat ven - ehm, ten můj vstává až po mě (tj. o víkendu třeba až po 10.hod.) a když musím venčit brzo ráno, protože někam odcházím, musím ho doslova přemlouvat, aby vstával. Vydrží v pohodě celou noc nebo celý den, není problém (samozřejmě je třeba mu to potom vynahradit a ráno před odchodem taky pořádně vyvenčit). Je klidný a přizpůsobivý, není problém, aby ho někdo pohlídal, není problém vzít ho na návštěvu nebo do restaurace, není pravda, že psa nikdo pohlídat nechce. V bytě skoro neštěká, to už musí být.

Pes je určitě obrovská zodpovědnost, práce navíc a velká starost, ale tohle všechno ti milionkrát vynahradí. Fakt jsem si to neuměla představit a je to nádhera. Když vidíš jak se na tebe dívá, jak ti důvěřuje, jak se přijde přitulit, jak tě má rád Navíc vás na to bude několik, pomůže ti manžel i dcerka, případně někdo další z rodiny, já jsem na to sama a zvládám to v pohodě. Holt místo do shopping center a kaváren chodím do lesa, místo rtěnky a pudřenky nosím v kabelce pískací hračky a buvolí kůže, podpatky jsem vyměnila za tenisky a džíny a smířila jsem se s tím, že jsem pořád potlapkaná a oslintaná. A jsem mnohem šťastnější.