Roup na psa se nepřenáší, škrkavka ze psa na člověka bohužel ano a není to žádná sranda - mj. hrozí poškození plic a očí... Kopíruju:


Toxokaróza – psí škrkavky

Je příznačné, že informovanost veřejnosti právě v tomto směru je nedostatečná, ikdyž toxokaróza je v podmínkách naší republiky v současné době jedinou významnější přenosnou nemocí. Nejde však o přímý přenos parazitů do lidského střeva, ale o pronikání mikroskopických larviček škrkavek do krevního oběhu člověka. Vajíčka s larvičkami se dostanou do lidských útrob při jídle nemytýma rukama. Uvolněné larvičky pronikají do cévek stěny lidského střeva a jimi do krevního oběhu. Zachytí se pak ve tkáních s nejjemnějšími vlásečnicemi, jako například oční sítnice. Lidský organizmus je tam sice opouzdří jizvovitou tkání a zahubí, ale drobné jizvičky naruší nenávratně celistvost sítnice. Důsledkem může být poškození zraku. Bohužel nejčastěji postihuje tato nákaza děti, které ještě nemají dostatečné hygienické návyky. Hlavním zdrojem bývají štěňata a mladí psi do dvou roků, kteří jsou postižení škrkavkami z 10 – 15%. U dospělých psů je i tento parazit vzácnější (do 2%). Vajíčka škrkavek z trusu psů jsou po osmidenním zrání na vzduchu infekční a extrémně odolná proti vlivům vnějšího prostředí i desinfekčním prostředkům. Zničí je pouze vroucí voda s přídavkem saponátu. Pravidelné kontroly vzorků trusu psů ve veterinární laboratoři nebo paušální odčervování by měly mít v prvních dvou letech věku psa intervaly alespoň 4 až 6 měsíců. Prevence u člověka spočívá v důsledném dodržování mytí rukou před jídlem a v ochraně zejména dětských hřišť před venčením psů.