Tak koukám, že asi nejsme žádná výjimka. Tiše závidím všem, které s tím nemají problém. Já právě nejsem "vnucovací" typ a manža říká, že jsem zbytečně hrdá, že si o to prostě nechci říct. Ale do toho se přece nedá nutit - když o něj nestojí sami... Stačí mi, když už nevím fakt co - třeba teď o letních prázdninách musím nějak vykrýt cca 3 týdny, kdy nemám školku, obě babíny mi nakonec vyjdou vstříc, ale jak se u toho tváří no a těch řečí.. Jen mě mrzí, že je žádám o hlídání z 90 % většinou kvůli tomu, že musím do práce a né kvůli své zábavě... V kině jsme nebili snad 100 let, všude chodíme odděleně, protože ten druhý musí hlídat. No co, hlavně, že jsme zdraví, jsou i horší věci. Jinak máme v rodině dobré vztahy