Poprvé jsem dala syna 2 roky k babičce přes noc. Dopoledne mi ho přivezla a bylo na něm vidět, že se mu domů evidentně moc nechtělo. V noci prý spal dobře, takže bez problémů. Za to odpoledne se mnou byl věčně uplakaný. Na babičce bylo vidět jak si to užívá, že na ní visí a dnes dopoledne volala a asi tak 5x se ujišťovala, že brečel když odcházela. Takovým tónem jako on hodně brečel viď, jako by jí to dělalo dobře, přitom syn než unsul brečel cca 2min.
Jsem ráda, že na mě už tolik nevisí, ale na druhou stranu mě to dost mrzí, babička by ho chtěla příště na celý víkend a to si vůbec neumím představit, jak by se tvářil při příchodu domů. Asi je to trošku můj problém, ale špatně se vyrovnávám s tím, že mě pak syn odmítá a babička si to evidentně užívá. Ještě nedávno byl docela velký mamánek. Mám tak nějak podvědomí strach aby mě nezačal mít míň rád. Přeci jen jsem s ním celý den a pořád jen napomínám a usměrňuji, což babička nemusí, protože k ní si ždáné vztekání a vzdor absolutně nedvolí, což je další věc, která mě dost trápí. Ráda bych se prostě v budoucnu vyhla tomu, aby syn při odchodu od babičky vyváděl a nechtěl domů, nadruhou stranu ráda si od něj občas odpočinu.