Zdravím všechny

Teď v květnu to byl rok, co k nám do rodiny přibyl chlapeček s DS. Moc jsme ho chtěli a myslím, že u nás doma nikdo nelituje, že ho máme. Teď je mu 6 let a je to naše zlatíčko . Dělá obrovský pokroky, teda pro nás obrovský, ti co ho neznaj si ani nevšimnou. Napadlo mě napsat sem a zjistit, jestli je někdo s podobným příběhem - někdo kdo má dítě s postižením v pěstounské péči nebo osvojené.

Jediným problémem je totiž někdy okolí, které prostě nechápe! Teď (po roce!) se mi stalo, že mi kamarádka chtěla opět vysvětlovat, že si tím kazíme život a stejně z něj nikdy normální člověk nebude a vlastně nikdy nebudeme mít klid! Ach jo... Takže i tohle mě prostě nakoplo sem napsat a zjistit, s jakým přístupem okolí se setkáváte vy, kteří máte taky dítě s postižením z dětského domova (pokud se někdo takový najde)... a vůbec jak se vám daří, jaké děláte pokroky, jak to rodina zvládá atd. atd.

Díky za příspěvky a přeju hezkou neděli