Prvomatko neber se tak vážně Děti přežijou věcí.... například nevýchovné působení babičky a tak :-D
Ne, fakt, zaměstnej se, neřeš to a nepřemýšlej nad takovýma variantama jako že tě syn bude mít míň rád. Je fakt, že někdy to můžeš zaslechnout že tě tvoje dítě srovnává s jinými dospělými, ale buď si jistá že je to pod dojmem momentální situace, a s klidem to přejdi. Moje děti byly v zimě naprosto urvané z tety (mojí ségry), která je jedno odpoledne do zblbnutí tahala na sáňkách. Odjížděli jsme domů, a dcera 4r se ptala jestli u nás může teta bydlet, že by jí udělala v posteli místo a že teta je úplně nejlepší a tak. Pěla ódy asi den a půl a pak ji to normálně přešlo, klasika - prostě dítě je z něčeho nadšený a protože žije přítomností, tak to prožívá intenzivně v ten moment. Za pár dní to bude zase v normálu. Někdy zase dcera přijde ze školky a líčí jak jí hrozně chutnal oběd, a řekne že paní kuchařky vaří mnohem líp než já, jindy zase jásá jak vařím dobře - fakt dle momentální nálady.

Jinak u babiček - starší dcera se nechala přemlouvat, ten mladší tam jede rád. Je fakt, že když tam jsou třeba na víkend, je pak večer a někdy i v pondělí potřeba počítat s tím, že obnovení režimu "bude bolet" ale pak už zase dobrý. Jako asi největší nepříjemnost vidím v tom, že když jsou děti u babičky bez nás, jsou v pohodě, nezlobí, babi si je usměrní jak potřebuje, ale když pro ně přijedeme a jsme tam všichni pohromadě (babi s dědou + my rodiče), děti jsou z toho urvaný, předvádí se a rozcapujou, občas fakt značně. A nepůsobí už na ně ani babička a ještě ne my rodiče. Tak to pak probíhá stylem "nacpat do auta, zamávat a odjet".

Vážně doporučuju nechat babičce možnost si vnoučka užít, pokud se budete rozcházet v nějakém přístupu/názoru, tak je na tobě jestli si to necháš líbit nebo ne, ale v celku pokud je babička svéprávná a zdravá, pobyt u ní dítěti uškodit nemůže a tvou pozici mámy ohrozit taky nemůže