Lucíku, moc Tě chápu. U nás je to taky tak a taky mě to vždycky mrzí. Moc se mi líbil přístup našeho soudeda - pro syna je to taky děda . Filípek u něj byl na návštěvě a když jsem si pro něho přišla, tak vyváděl, že tam ještě chce být. Soused mu řekl: "Filípku, jestli budeš takhle maminku zlobit, tak já už tě tady příště nechci" Nemusela jsem jednou já být za tu zlou, co ho násilím tahá domů. Takhle by to podle mě mělo fungovat, ale u babiček se mi o tom může jenom zdát.
Tchýně taky vždycky se zadostiučiněním vykládá, jak byl syn u nich hodný až do té doby než jsme si pro něho přijeli my. To nechávám bez komentáře, ale vždycky si říkám, že to, že se u nich chová slušně, je především zásluha mé a manželovy výchovy a ne její.
A je jasné, že dítě nejspíš nebude zlobit někde, kde si samo nemusí utřít ani zadek, natož pak dělat ostatní věci, které po něm vyžadují doma rodiče - jako uklízet po sobě nádobí, hračky, samo se převlékat a najíst se - mimochodem, pořád mluvím pětiletém synovi
Takže Ti moc neporadím, jenom jsem Tě chtěla podpořit, že Tvoje pocity jsou naprosto normální. Ale strach z toho, že Tě syn bude mít míň rád, mít určitě nemusíš.