Přidat odpověď
Bez ohledu na to, co si myslím či nemyslím o RaBR, v této situaci by mi přišlo ideální říct dceři, že babičce do toho, by přišla na návštěvu, něco vlezlo a že se to stává, ale že naprosto chápe dcerčinu zlost a zda to nechce sama babičce říct. Pětileté dítě už předpokládám umí telefonovat.
Takto pociťuje jakési "přirozené důsledky" jen dcera, respektive zlost a zklamání, smutek, maminka uhrála pěkně do autu situaci, a babička neví nic, takže ta je taky v pohodě.
Nemyslím, že by se mělo trestat, třeba takovým Babi, až příště budeš chtít, tak ani nechoď, ať jsi potrestaná a víš jak nám bylo, ale aby jediný, kdo se cítil špatně, byla ta holčička, která prožívá dvojí zklamání, napřed že babička nepřišla, a pak že ani nemůže nic udělat pro a) nápravu, za b) ventilaci zlosti, to se mi nelíbí.
Kde je ten přirozený ůdsledek pro babičku, která situaci zavinila (způsobila pro slovíčkaře)?
Předchozí