Pilar, já myslím, že není v silách člověka "potrestat" druhého tak, "aby ho to mrzelo". Přesto se s tím často setkávám i u dospělých lidí ("hajzl mě opustil, tak ať teď trpí").

Podle mě to takto nefunguje a u toho dítěte je dobré, když se to naučí takto brzy. Nechala bych na Tvém místě dceru, aby k tomu babičce řekla, co cítí a jak ji to mrzelo, jen bych dbala na to, aby se to nezvrhlo v nějaké nadávání a urážení. Myslím, že to je maximum, co se v tom dá udělat, a dcera by to měla vědět. Pokud je babička aspoň trochu normální, chytí se za nos. Pokud ne a urazí se, tak jí snad ani není škoda.

Jak zareaguje, vůbec nezávisí na dceři, ale na té babičce, a dcera to nemůže nijak ovlivnit. Ale aspoň bude mít pocit, že udělala maximum, a že v sobě své pocity nedusila.