Pilar, z tohoto by do pláče bylo i mnohému dospělému.

Myslím, že dcera to v podstatě chápe velmi zdravě, a to, že je malá a ještě neumí pokrytecky "zapřít" vlastní pocity, jen aby byl klid, je hodně pozitivní, protože donutí i dospělé, aby řešili něco, co jim samotným vadí, ale ten civilizační nános je už tak velký, že to neřeší, ale ve skrytu se tím žerou.

Myslím, že i Ty na to jdeš dobře, když ji podpoříš (v právu je ona, nikoli babička), i v tom, že jí řekneš, že spravedlnosti v tomto duchu (tj. aby se babička chytla za nos) skutečně 100 % dosáhnout nelze. I v tom, že chybu může udělat každý (třeba kdyby na to babí zapomněla), ale pak je vhodné přijít a omluvit se (a věřím, že kdyby babička "jen" zapomněla a omluvila se, dcera by to vzala).

Já nevím, PROČ babička upřednostnila někoho jiného a zda ta situace byla ospravedlnitelná (umím si představit, dejme tomu, že jedno z dětí její dcery chytnul slepák, dcera s ním musela do nemocnice a babí musela narychlo hlídat druhé dítě), ale o tohle asi nešlo, protože to by se dalo snadno vysvětlit a i to dítě by to pochopilo.

A myslím, že máš velko pravdu i v tom, že chceš dceři předat to, že v tom není nic osobního, že babí je zkrátka taková, a že je na dceři, jestli její dobré stránky (píšeš, že jinak se k ní chová moc hezky) převáží ty špatné vlastnosti, nebo zda se jí babička znechutí natolik, že se s ní nebude chtít (aspoň nějakou dobu) vidět. Myslím, že i na to by měla i jako takto malá právo a bylo by to pochopitelné.