Kudlo, ono to taky tak úplně není pravda, malé dítě mě může "potrestat" třeba tím, že když spěchám tak se bude schválně loudat, protože je naštvané, že nejdeme na hřiště a místo toho spěcháme třeba domů.

Tohle je všeoběcně:
V naší společnosti je hodně zakořeněn trest a odměna. V podstatě se lze alespoň pro začátek držet toho, že co s danou věcí nesouvisí je vždy trest = rozbité okno - domácí vězení nebo facka. U nás doma vztáhnu ruku na dítě jen když jsem v dosti špatném emocionálním stavu, bohužel často nesouvisejícím s jednáním dítěte a taky mě pochopitelně jako nikoho kdo není patologický sadista netěší takovou věc udělat. Třetí věc proti "dát na zadek" a vůbec trestům je u mě to, že dítě je v tu chvíli naštvané a taky ponížené a já nevím co taková negativní emoce může vyvolat.

Pilar, myslím, že to zvládáš dobře, taky bych dala najevo dceři (já mám teda kluky), že za ní stojím a že její pocity jsou normální. Podpořila bych jí v tom aby babičce řekla co cítí, ale dala bych si velký pozor na to abych dcerku neusměrňovala v tom co má cítit.
Pro tebe to jistě je také nepříjemná situace, řešíš zklamání své dcery a taky jsi počítala, že si jí babička vezme a připravila sis třeba jiný program. Tzn. i ty můžeš ventilovat své pocity s babičkou a nejlépe obě najednou ať dcera vidí, že i ty tohle řešíš a jak. Přeju ať to zvládnete a hlavně ať se babička vzpamatuje.