Já teda rozdíl mezi trestem a důsledkem docela vidím. (Neříkám, že je vždycky jasný a zřetelný, někde se dost možná překrývá.) Ale stejně jako Janina vidím rozdíl jednak v té (ne)souvislosti, jednak v tom, jak je ta věc dítěti podaná: "Neuklidils hračky, máš zákaz večerníčku." - to je formulace trestu, podle mě. "Začíná večerníček a ty nemáš uklizené hračky? Víš přece, že se nemůžeš dívat, dokud nejsou uklizené. Když si hodně pospíšíš, možná ještě kousek stihneš." - to je podle mě důsledek.

Než někdo namítne, že jde o slovíčkaření, tak konkrétně můj syn mezi těmahle věcma rozlišuje překvapivě snadno. V prvním případě se sekne a šprajcne, ve druhém buď uklidí, nebo prostě přijme, že večerda nebude. (To je teda fakt ilustrativní příklad, večerníček mu byl vždycky volnej, podobně jako většina jinejch věcí ).

Celkově mám tu zkušenost, že daleko víc záleží na podání než na faktech. Některá podání jsou vyloženě "nasírací" a jiná vedou (při dobrý konstelaci ) k pochopení příčina - důsledek. Tož tak u nás.